Sklenice na med

Včelaření je koníček, který vydělává vždy. U nejpilnějších a nejúspěšnějších včelařů to může být zdroj obživy u některých je to přispění do rozpočtu a u těch nejmenších je to alespoň med, který, jakožto zdroj cenných látek, může dodávat své rodině. Ale ani ti, kteří včelaří a některý rok nevyprodukují ani kilo medu, nejsou ochuzeni. Odměnou jim je požitek z práce se včelami, poznávání přírody a dobrý pocit z ušlechtilého koníčka.

Ale dobrým pocitem se těžko zaplatí nemalé náklady, které se do tohoto koníčku musí každoročně investovat. Aby bylo možné alespoň z části odmazat náklady vstupující do včelaření, tak se nelze vyhnout prodeji včelích produktů a především medu. Med je možno prodávat buďto výkupcům, což je málo pracné, ale zisk je nevalný, nebo jej prodávat „ze dvora“ přímo spotřebiteli. Pojmem „ze dvora“ však není myšlen jenom zákazník, který přijde ke včelaři domů a koupí si určité množství medu. Je tím míněno rovněž možnost dodávat med do sítě maloobchodů v okolí. Tato možnost dává včelaři příležitost dodávat med i těm lidem, kteří si z nějakého důvodu nejsou schopni a nebo nechtějí koupit med přímo u včelaře.

U zákazníka, který si přijde koupit med ke včelaři se předpokládá, že o medu něco ví, že zná jeho kvalitu, přednosti, prostě jde pro med. Kdežto zákazník, který jde po obchodu, nemá prvoplánovitě za cíl koupit med, ale nejspíš jde pro mouku, vejce a kousek Vysočiny. Proto jej sklenice medu musí upoutat. Když ne na první pohled, tak alespoň na pohled druhý, což znamená, když se mu dostane do ruky, tak si uvědomí, že sklenice má pěknou etiketu, není zase tak drahý a jeho koupí o moc nepřijde, ale hodně získá. Ale jak toho dosáhnout? Grafické uspořádání etikety, možnosti jutových přebalů na víčka, různé pečeti jsou kapitolou na samostatný článek, ale já by jsem se chtěl spíše zaměřit na velikost obalů (sklenic).

Jak jsem již zmínil, tak zákazník, který přijde ke včelařovi pro med, jde v podstatě najisto. Často už med zná z předešlých let, nebo má kladné doporučení od známých. Těmto zákazníkům lze prodávat med v kilových a nebo pokud si to kupující přeje, i ve větších baleních. Obal by měl ale vždy být nový, s etiketou a s puncem kvality. Tento punc je dán včelařovým jménem (tím hlavně), celou adresou, min. trvanlivostí..atd a bezchybným popisem na etiketě. Velice vhodné je v tomto případě využívání svazových sklenic (kilovek). Zákazníkovi se dostává určité záruky, že včelař je organizován, tím pádem splňuje nároky, které naň spolek klade, i když je nezná. Výlisek na sklenici zaručuje unikum, že je sklenice určená na med a ne že zbyla z loňského okurkobraní. Navíc je poměrně opravdu hezká. Na sklenici pak patří nové hezké víčko, které celou koupi jen podpoří.

Pokud jde ale o prodej z maloobchodní sítě, tak si dovoluji říci, že je svazová sklenice přímo nevhodná. A je to z mnoha důvodů.

Dle mého mínění je tím nejzávažnějším důvodem fakt, že je prostě moc veliká. Obsahuje velké množství medu a tím i cena je pro zákazníka neakceptovatelná. Pokud nabídnete neznalému zákazníkovi, u kterého med není častým doplňkem stravy, dvě sklenice, z níž jedna bude obsahovat kilogram medu za cenu 100kč a druhá půl kilogramu za 60kč, tak si vezme tu druhou (samozřejmě to beru obrazně, protože si každý umí spočítat rozdíl v ceně). Neznalý zákazník nechce riskovat koupi kila neznámého medu za relativně vysokou cenu. Chce vyzkoušet jak med jemu, popřípadě jeho rodině, zachutná. Bude k medu vždy částečně nedůvěřivý, protože nezná kvalitu, zná jenom cenu. Nechce riskovat stokorunu za med o kterém neví zda mu bude chutnat. Bude to pro něj další položka do košíku, která nezvedne výrazně finální součet u pokladny. Pokud se med u zákazníka uchytí, zachutná mu, tak teprve potom si důkladněji přečte etiketu, aby zjistil, že ho dodává včelař z nedaleké vesnice a příště „až bude mít cestu“ si ho koupí rovnou u něho. A kilovku.

Proti velké sklenici rovněž hovoří fakt, že v dnešní době není třeba si nakupovat jídlo „do zásoby“. Obchod je takříkajíc na každém rohu a supermarket v každém městečku. Navíc ke kuchyním v nových a zrekonstruovaných bytech a domech nebývá připojen špajz, skladovacích prostor je v kuchyni nemnoho, mít něco na lince je nemoderní, a tak sklenici s medem je nutno tak někam uschovat. Menší sklenice, méně zabraného prostoru.

Další věcí ve prospěch menší sklenice je fakt, že menší množství vždy vzbuzuje dojem vyšší kvality. Dává zákazníkovi pocit, že si kupuje něco výjimečného, cenného. Po kilech se prodává cukr, mouka, brambory. Základní potraviny. Belgickou čokoládu taky těžko koupíte ve stejně velkém balení jako čokoládu na vaření. Prostě menší a dražší znamená pro laického zákazníka kvalitnější. Vzpomeňme si na sebe, když kupujeme přítelkyni nebo manželce voňavku.

Závěrem bych chtěl zmínit fakt, že vždy byla je a bude tou nejlepší reklamou kvalita. Ale za dobrý peníz a tím nemyslím za nízkou cenu.